 Výzkumy a objevy 1990 - 2022.
 Stáhněte si zde fotografii Panny Marie Křtinské v originální kvalitě a vytiskněte si jí na pámátku návštěvy Křtin. Motto: děkuji panu děkanovi, P.Tomáši Prnkovi jakož i jeho nástupci na farním úřadě ve Křtinách Mons Janu Peňázovi. 
Novinka: V červnu 2023 vyšla tiskem velmi důležitá studie svámího Gyaneshwarpuri Acta Speleohistorica 9/2023: "Historické podzemí chrámu Panny Marie ve Křtinách. Výzkumy a objevy 1990 - 2022. Křtiny srdcem speleologa, nedostudovaného archeologa, poustevníka a mnicha." Tato kniha je již zcela rozebrána. Vyšla v úzce limitované edici pouze pro odborné zájemce, například archivy, knihovny, muzea, archeologické a speleologické organizace a to zcela zdarma. Farní úřad ve Křtinách se na vydání této důležité studie nijak nepodílel. Ke stažení a vytištění zde:  Zdarma ke stažení a vytištění 
Autor publikace:  Pokud Vás tato stránka zaujme, tak si do svého zdrojového kódu vložte: <a href="http://krtiny.gyaneshwarpuri.cz/krtiny_kostnice.html"> Křtiny podzemí</a> Fotodokumentce exteriéru a interiéru chrámu:
Fotodokumentce podzemí chrámu: Toto je všechno, co se mi podařilo zachránit z toho legendárního speleologického průzkumu podzemí křtinského chrámu. Je to základní web pro všechny zájemce o historii Křtin obsahující nikde jinde na internetu nepublikované informace. Je to mnoho čtení o křtinských výzkumech od přímého účastníka objevů. Nenechte si proto uniknout tento web! Je to primární zdroj informací. Pamatuji celou nálezovou situaci. Nic není zapomenuto. Byl to jeden z nejvýznamnějších výzkumů v historii České speleologické společnosti v České republice ve 20. století! Za to vděčíme našemu objevu pomalovaných lebek. Zápis v kronice farního úřadu ve Křtinách vlastní rukou P. Tomáše Prnky.  Prolog: Dne 9. února 2021 uplynulo 30 roků od významného speleo-archeologického objevu krypty kostnice pod věží chrámu Panny Marie ve Křtinách, s tajuplným unikátním objevem dvanácti pomalovaných lebek. Připomeňme si jak k objevu došlo... Představuji se. Jmenuji se Marek Šenkyřík - Gyaneshwarpuri (1968) 
a křtinský chrám jsem zkoumal dvacet let. Jsem bývalý student archeologie. Pro úžasné úspěchy v podzemí pod kostelem
jsem vynechal studium a už jsem se do školní lavice nevrátil. Objevování mi bylo přednější. A dodnes je.
V legendárním roce 1991, v roce největších objevů ve křtinském podzemí, jsem byl předsedou ZO ČSS 6-26 Speleohistorický klub Brno a současně jsem byl majitelem firmy SpeleoPraktik.
Svůj čas jsem trávil ve Křtinách,
kde jsem křtinský chrám zdokumentoval od půdy do podzemí, včetně jeho historie.
Pamatuji pátera Tomáše Prnky (1926 - 2013), křtinského děkana, který mne v mém výzkumu všestranně podporoval.
Pan děkan - jak jsem ho oslovoval - si mne vážil, měl mne rád a vysoko si cenil si mé práce vvkonané pro Křtiny.
Díky mimořádnému zájmu farního úřadu o jednoznačné a definitivní vyřešení otázky
existence neznámých krypt a dalších prostor, jsem mohl křtinský chrám dobře poznat nejen na amatérské ale i na profesionální bázi. Nyní je na mně abych poděkoval všem dávným kamarádům ze základní organizace 6-26 České speloologické společnosti,
Speleohistorický klub Brno, které jsem měl tu čest vést vstříc objevům, zejména Radovanu Drtilovi, který byl při výzkumu mou pravou rukou. Pověst o zázračné studánce. "O Křtinském údolí toho již bylo hodně napsáno, mnozí bádali ve starých spisech a kronikách. Rád bych ale zavzpomínal také na povídání, jež jsem slýchával jako dítě od starých pamětníků, kteří vyprávěli staré pověsti o událostech ve Křtinském údolí, dávné události, které se přenášely ústním vyprávěním z generace na generaci, pověsti, jež vzpomínají události dávno před prvními písemnými záznamy. Křtinské údolí bylo vždy posvátné místo, obydlené a uctívané již starými Kelty, Slovany i Germány, dokonce starými kulturami už v dobách doby bronzové a pravděpodobně i mnohem dříve. Zde se totiž nacházela posvátná studánka, jejíž voda zázračně uzdravovala. V dobách pohanských k ní přicházeli z daleka poutníci, aby se ze studánky napili a uzdravili se. Uzdraveni, ztepilí a silní se zde potom radovali, u velkých ohňů se veselili, a přinášeli starým pohanským bohům dary a oběti. Staří zřeci zde meditovali a vykonávali duchovní praktiky, protože cítili, že toto místo je posvátné a jsou zde velmi blízko stvořiteli. Někteří poutníci zde vybudovali příbytky a usadili se, tak vznikla osada a ta se časem rozrostla ve vesnici. Pouději, když začalo do našich zemí pronikat křesťanství, se u této studánky zjevovala Panna Marie a konala zázraky, uzdravovala nemocné. A také zde u této zázračné studánky údajně křtili věrozvěstové Cyril a Metoděj pohanské osadníky při svém působení na Velké Moravě kolem roku 865. Studánka dnes není přístupná, nachází se pod oltářem kostela Jnéna Panny Marie, který na tom místě postavili křesťané na její počest proto, že se zde zjevovala. Tajupné podzemí křtinské. Na hranici Moravského krasu se v obci Křtiny vypíná od poloviny 18. století monumentální stavba barokního chrámu Panny Marie. Vystavěl ho zde podle projektu významného barokního architekta Jana Santini Aichla bohatý klášterní řád zábrdovických premonstrátů, se kterými byly Křtiny spjaty již od 13. století. Díky nim se ze zapadlé vesničky stalo jedno z nejvyhledávanějších poutních míst na Moravě navštěvované poutníky z Čech, Uher a Rakous. 27. července 1784 dochází k nečekanému zrušení kláštera v Zábrdovicích a k zabavení jeho veškerého majetku. Podobný osud postihl o tři dny později i majetek klášterní rezidence ve Křtinách. Zaskočení premonstráti jsou nuceni opustit svůj domov na břehu Svitavy, a proto většina z nich odchází do Křtin. Zde dožívají v naději v možnost obnovení svého kláštera. Toho se však již nikdy nedočkali. Je ve vypuklém zmatku při rušení kláštera zabaveno opravdu všechno? Neukryli premonstráti část svého bohatství v podzemí křtinského chrámu? Nebo snad v tajných podzemních chodbách? Vždyť i dobové zprávy hovoří o nepořádku v soupisu majetku křtinského kostela ... Takovéto a podobné otázky si kladli obyvatelé Křtin již od dob zrušení kláštera a jejich úvahy přežívají v lidových pověstech. Dosud se hovoří například o podzemní chodbě vedoucí do nedaleké obce Bukovinky (po vchodu do ní se již před léty marně pídili členové brněnského Speleoklubu na tamním hřbitově). Jiná cesta prý vede ze Křtin na Habrovsko. Někteří místní obyvatelé tam údajně vídávali jeden ze vchodů opatřený železným schodištěm. Vykládá se, že si tudy kdysi zkracovali habrůvecké děti svoji cestu do křtinské školy. Podle pověstí tato chodba u železného schodiště nekončí, ale míří až na vzdálený Nový hrad u Olomučan. Jiná verze se však zmiňuje o jejím napojení na krasové jeskyně Křtinského údolí a pokračování do Zábrdovického kláštera. Správce křtinského zámku a současně hlavní znalec těchto pověstí pan Straka k tomu dodává pikantní podrobnost o ukrytých dvanácti stříbrných sochách v životní velikosti ... Hlavní zásluhu na prohloubení víry místních občanů v rozsáhlé podzemí pod jejich obcí lze poprávu připsat jeskyňářům, především prvnímu z nich, Norbertu Havlíčkovi. Tento průkopník využívání virgulí při vyhledávání jeskyní se objevil ve Křtinách již roku 1943. Se svou společnicí Ludmilou Danielovou vyhotovil podrobný půdorysný plán křtinského chrámu s výsledky virgulářských měření. A výsledky to byly vskutku pozoruhodné: pod chrámem se nachází složitě rozvětvené podzemí v němž je pochováno více než 150 mrtvých. Kromě toho z krypt vycházejí podzemní chodby směřující do prostoru nedalekého zámku (viz obr.). Potvrzení těchto svých předpokladů viděl ve svědectví místního občana Antonína Cvilinka. Toto svědectví se totiž vztahovalo k návštěvě podzemí pod kostelem roku 1893. Havlíček ho pečlivě zaznamenal a odkázal k ověření budoucím generacím badatelů. Není proto divu, že Havlíčkův virgulářský plán i výpověď pana Cvilinka podnítily po válce nebývalý zájem o tajuplné křtinské podzemí u mnoha místních občanů i speleologů. Bylo totiž zřejmé, že zmíněné svědectví obsahuje některé podrobnosti, které by si pan Cvilink těžko vymyslel, kdyby nějaké podzemí pod chrámem skutečně nenavštívil ... Pamětní záznam výpovědi Antonína Cvilinka (zaznamenal N.Havlíček 4.10.1943) Křtinský rodák p.Ant.Cvilink, ve věku 67 let, vypráví o kryptě pod kostelem následující: "Právě před 50 lety, tedy r. 1893 se opravovala venkovní fasáda křtinského kostela. Farářem byl tehdy důstojný pán Bernard Pátek. Práce prováděla fa. Julius Weiss... Bylo mi tehdy 17 let. V pracovní partě, ve které jsem byl zařazen, byl také můj kamarád, nějaký František Trégl, stejně starý jako já a dva starší dělníci (asi 40 roků) Antonín Bartoň a Antonín Špička... Jednoho dne jsme se domluvili já, Trégl, Bartoň a Špička, že se podíváme do krypty pod kostelem. Za polední přestávky jsme si vzali ze skladu nářadí dva velké železné sochory a vešli jsme do kostela zadním vchodem u sakristie. Hlavní kostelní dveře byly uzavřeny. Nikdo ze spoludělníků o naší výpravě nic nevěděl. Ze stojanu bočního oltáře jsme si vzali menší zbytky svíček, každý jednu. Železné sochory jsme provlékli kruhy v uzavírací desce a přesto, že deska měla pořádnou váhu, se nám ji podařilo pozvednout a odsunout natolik, abychom se protáhli dovnitř. Zapálili jsme každý svoji svíčku a sestoupili po schodech dolů. Bylo asi půl jedné odpoledne. Jakmile jsme byli dole, začali jsme se rozhlížet. Všude kolem nás byly samé rakve a chodby. Někde byly rakve jen jednou řadou, jinde dvěmi řadami proti sobě. V kryptě byl docela čistý vzduch a z toho jsme usoudili, že někde musí být větráky, ale žádné jsme nikde neviděli a nenašli. Chodby v kryptě jsou klenuté, stavěné z červených cihel, zdivo neomítnuté a tak zachovalé, že se zdá, jako by stavba byla teprve nedávno dokončena. Chodili jsme sem a tam a prohlíželi rakve, které byly všude uloženy přímo na zemi. U některých jsme ze zvědavosti zvedli víka. Mrtvoly byly oblečeny do rubášů, které se však pod dotekem ruky rozpadaly v prach a zůstala jenom kostra. Pokud se pamatuji, jsou rakve dřevěné, stářím již zpuchřelé, a u každé je na zdi umístěna dřevěná cedulka se jménem, kdo je tam uložen. Na žádné z jmen se již nepamatuji. Jsou zde též pohřbeny jeptišky v hábitech některé docela mladé dle úplně zachovalého chrupu. Pamatuji se, že na straně směrem "ke staré poště" leží nějaký církevní hodnostář, který měl zachovalý ornát s velkou lesklou sponou a ve zkřížených rukávech velký křížek. I jinde jsme viděli mnoho kovových věcí, prsteny, spony, křížky ap., které vypadaly dle vzhledu jako zlaté, žádných z těchto předmětů jsme se však nedotkli. Při prohlídce čas ubíhal a zapomněli jsme úplně na to, že máme jít pracovat, a že nám vlastně již svíčky také dohořívají. Byla chyba, že jsme rozsvítili všechny čtyři svíčky, byla by nám dobře stačila jen jedna. A teď nám na zpáteční cestě také jen jedna ta nejdelší zůstala. Při světle jedné svíčky se však šlo špatně dopředu, všude jen rakve, pilíře, chodby a rakve, ztratili jsme již dávno orientaci, kde je východ. První kamarád nesl svíčku a druzí se ho drželi jeden za druhým v řadě za sebou. Točili jsme se kolem pilířů, vráželi do nich při špatném světle a východ ne a ne najít. Konečně jsme byli zcela bezradní a dostávali jsme strach, že nám poslední svíčka dohoří a potmě nebude možné jít. Ze strachu vznikla hotová panika. Ve snaze dostat se co nejrychleji ven, snažil se každý z nás být vpředu. Zakopávali jsme o rakve a šlapali do nich ve tmě, jen abychom již byli venku. Zpuchřelé rakve křupěly jako když se šlape do umrzlého sněhu, jejich obsah se rozprašoval, takže jsme za chvíli byli pokryti vrstvou špíny a prachu. V největším zoufalství a strachu jsme slyšeli najednou políra (stavbyvedoucího) jak píská na píšťalku, a tak ve směru zvuku jsme se dostali přece jen ke schodišti, které vedlo z krypty do kostela. Nebýt políra, nevím, co by se tenkrát přihodilo. Polír nás totiž přece jen za nějakou dobu po polední přestávce postrádal na stavbě, a když nás nikde venku nenašel, zašel do kostela. Zde uviděl odsunutou náhrobní desku a hned ho napadlo, že jsme asi dole. Sestoupil tedy po schodech, pískal vytrvale, až jsme se ozvali, a tím nás zachránil, sám nevím od čeho. Když jsme vyšli z krypty bylo přesně 3/4 na 4 hod. To si pamatuji jako dnes. Myslili jsme, že z toho bude veliká ostuda, ale přece se to nějak ututlalo, ač tehdejší pan farář se moc zlobil. Strachu jsme potom ještě hodně vystáli a viděli se již někde v kriminále, ale nakonec to přece jen dobře dopadlo. Desku jsme samozřejmě dali hned po výstupu na svoje místo a myslím, že od té doby tam dole nikdo nebyl. Slyšel jsem sice, že v době, kdy se dávala do kostela nová dlažba, asi v roce 1911, někdo snad chtěl před zadlážděním desky vstoupit do krypty, ale tehdejší farář to nedovolil". Tolik z vyprávění o pověstech křtinského podzemí. Pověst o dvanácti stříbrných sochách apoštolů. Při našich průzkumech ve Křtinách jsme se setkali s pověstí, 
podle níž má být někde ve zdejším podzemí ukryto dvanáct stříbrných soch apoštolů v životní
velikosti. Výprávěl nám ji v roce 1991 správce křtinského zámku pan Straka. Když jsme se o tom zmínili v příspěvku o křtinských pověstech (Speleo č.10), napsal nám Václav Cílek, že stejnou pověst slyšel na hradě Pecka a na Šumavě. Je skutečně pozoruhodné, nakolik je pověst o dvanácti stříbrných nebo zlatých sochách apoštolů rozšířena na území Čech a Moravy. Martin Stejskal je v knize Labyrintem tajemna aneb Průvodce po magických místech Československa (Praha 1991) uvádí z asi patnácti lokalit, zdá se však, že ve skutečnosti bude toto číslo ještě vyšší. Doslechli jsme se o ní například i ve vztahu k jakési jeskyni v Moravském krasu... Názory na původ soch se různí. Patrně nejživější je však ta verze, která tvrdí, že sochy jsou pokladem templářů. O templářích se toho moc neví. Jejich řád byl založen v roce 1119 francouzskými šlechtici pro potřebu ochrany poutníků a boj proti nevěřícím. Díky podpoře řady feudálů se templářům dařilo úspěšně šířit po Evropě, rostl jejich majetek i moc. Současně se prý začali zabývat různými esoterními praktikami. V době svého největšího rozkvětu se však stali nepohodlní francouzskému králi Filipu Sličnému, který dosáhl toho, aby byl jejich řád avignonským papežem Klementem V. v letech 1311-12 zrušen. Od té doby se tvrdošíjně udržují různé pověsti o templářských pokladech, podzemních svatyních, rituálech či symbolice. V českých zemích (kam se templáři dostali někdy kolem roku 1232) se s těmito pověstmi můžeme setkat v okolí templářských sídel (ta jsou známa z Prahy, Uhřiněvsi, Čakovic, Blatné, Jamolic, Templštejna a odjinud), ale i tam, kde držatba templářů není sice historicky prokázána, ale poukazuje na ni lidová tradice. Jedním z takových míst je i hrad Veveří, z něhož známe jednu z nejživějších pověstí o ukrytých stříbrných sochách apoštolů. Literárně ji zpracoval Karel Kalláb ve svých Pověstech hradů moravských a slezských (Praha 1937). Není bez zajímavosti, že ještě v relativně nedávné době zde bylo po sochách a neznámých podzemních prostorách celkem vážně pátráno a ani dnes není zcela vyloučeno, že hrad dosud nevydal všechna svá tajemství. Kromě níže uvedené pověsti totiž existuje řada dohadů a neobjasněných svědectví, které se vztahují k osudům hradu za druhé světové války, kdy byl obsazen nacisty.O stříbrných sochách na Veveří v podání Karla Kallába z r. 1937 "Je dobře známo o knížeti Břetislavovi, že přivezl ze své výpravy do pohanských Prus ostatky svatého Vojtěcha. Méně je známo, že s sebou tenkrát přivezl také dvanáct soch svatých apoštolů z ryzího stříbra, v životní velikosti. Tak aspoň vypravuje rukopis veverský, objevený v XVIII. století v makovici hradní věže. Sochy prý byly chovány nějaký čas ve Staré Boleslavi, odkud se dostaly do Tišnova, když tam založila královna Konstancie panenský klášter.Ale nepřinesly požehnání ani klášteru, ani komu jinému. O vzácném pokladu dověděl se templářský velmistr Jakub de Molay, když roku 1304 předsedal generálnímu řádovému sjezdu na Veveří, které prý bylo tehdy v držení templářů. Velmistr ihned pojal záměr, vzácného klenotu se zmocniti. A tak sotvaže byl sjezd ukončen, nastal na hradě podivný ruch. Bylo povoláno veliké množství zedníků a nádeníků, dali se ihned do díla, pracovali drahný čas, ale podivno, výsledek jejich práce nebyl nikde zjevný. To bylo tak. Jdouce ráno do práce, vcházeli vždy do kostela Matky Boží, tam sestoupili do podzemí, načež jim byly zavázány oči šátkem, aby nepoznali, kam jsou vedeni. Potom se jich ujal jeden z templářů, kráčel před nimi dlouhou podzemní cestou, až se dostali k neznámému cíli. Tam stavěli pod zemí rozsáhlé klenuté místnosti. Když byly stavby dokončeny, dal si jednoho dne velmistr osedlati koně a odjel na Zbraslav, aby jednal s tamějším opatem Konrádem, slynoucím pověstí zbožného muže a moudrého rádce mladičkého krále Václava III., jenž právě byl nastoupil na trůn. O čem spolu rokovali, není známo, ale má se za to, že velmistr přemlouval opata, aby přiměl krále k válečnému tažení do Polska proti Vladislavu Lokýtkovi, jenž chtěl na sebe strhnouti v polských zemích vládu. Opat Konrád měl na krále Václava vliv rozhodující a tak se stalo, že se roku 1306 strojilo válečné tažení. Václav se vydal na Moravu a v Olomouci shromažďoval voje. Tu opět zasáhl do díla velmistr. Pobídl tišnovskou abatyši, aby darovala králi stříbrný klášterní poklad na válečné výlohy. Obratná slova velmistrova došla sluchu zbožné řeholnice i poslala do Olomouce posly, kteří tlumočili králi její nabídku a odevzdali mu klíče od pokladu. Král klíče přijal, abatyši po poslích díky vzkázal, pokladu však nevyzvednul. Nemohl. Ještě téhož dne byl zákeřně zavražděn a o klíče oloupen. Kdo byl vrahem, se neví, ale hned příští noci se objevily v Tišnově před klášterem vozy a s nimi průvod, jehož vůdce žádal o vydání pokladu jménem krále, a aby mu bylo uvěřeno, vykázal se klíčem od něho. Abatyše uvěřila, stříbrné sochy vydala. Když byly naloženy na vozy, hnul se průvod zdánlivě k Brnu, sotva však se průvodčí dostali na první křižovatku, obrátili se přímo na jih. Postranními neschůdnými cestami drkotalo dvanáct vozů hustými hvozdy. Hned vzhůru, hned zas dolů. Když už koně umdlévali, vozkové je bičovali, aby zavčas dorazili k cíli. A kam směřovali? Kam jinam, než na Veveří. A dorazili tam včas. Když se dlouhý průvod zastavil u kostela Matky Boží, bylo ještě temno kolem jako o půlnoci. Teď to šlo ráz na ráz. Z každého vozu vystoupila osoba v dlouhém bílém hábitě a hned za ní vynesli druhou, rovněž bíle zastřenou. Tajemné postavy zmizely v kostele a prázdné vozy zajely do hradu. Byl tedy poklad v rukou templářů. Ale dlouho se z něho neradovali. Krátce nato byl řád papežem zrušen, rytíři se rozešli a musili poklad zanechat na hradě. Poněvadž o něm nikdo mimo ně nevěděl, upadla vědomost o jeho úkrytu v zapomenutí. Teprve po staletích náhodná událost způsobila, že se o pokladu opět začalo mluvit. Roku 1782 udeřil blesk do hradní makovice naproti kostelíčku Matky Boží a srazil s ní kovovou makovici v podobě páva. A hle, v ní se nalezly spisy, vložené tam prý od templářů a obsahující seznam věcí, uložených v podzemním pokladu. Na konci seznamu bylo toto čtyřverší: když den nejmíň délkou práv, když na celém patnáctá je orloji, ohon páva na pokladě stojí. Což znamená, že stín ocasu pavího směřuje k místu pokladu v den zimní rovnodenosti, to jest 21. prosince, a to po východu slunce. Hodiny se na staročeském orloji totiž počítaly od západu slunečního. Když zapadlo slunce, byla hodina čtyřiadvacátá. Tehdejší majitel hradu pan Prosper ze Sinzendorfu nemeškal a dal podle údajů v rukopise kopati. A vskutku, dělníci narazili na podzemní sklepení, spojené chodbou s kostelíkem. V jedné jeho části, kapli podobné, objevili hrobku s kovovými rakvemi. Byly prý v nich pozůstatky tu pohřbených templářů. Stříbrné sochy apoštolů však nalezeny nebyly. Ostatně, kdož to ví? Hrabě Sinzendorf odvezl všecky nálezy do Vídně, hned potom hrad prodal a odstěhoval se do Vídně také". Tolik o pověsti o stříbrných sochách z hradu Veveří, která je vskutku originálním vysvětlením dodnes nejasné vraždy posledního Přemyslovce na českém trůně Václava III. Existují však i další potenciální místa úkrytu stříbrných soch. Jedním z nich jsou Staré hrady u Jičína, kde je prý zazdili templáři a jsou zde dosud, nebo je později odvezli jezuité do podzemí kláštera ve Valdicích. V souvislosti s jezuity je zaznamenána i jiná pověst. Podle ní sochy pocházely z jezuitského pokladu v Kutné Hoře, ale při převážení se propadly na náměstí v Havlíčkově Brodě do podzemí. Další pověstná místa úkrytu dvanácti stříbrných nebo zlatých soch apoštolů jsou v Mířenicích, Postoloprtech (v podzemní chodbě z bývalého kláštera pod Ohří do Stoupic), klášteře Želiv, Chrudimi (kde měly být vystaveny v chrámu Nanebevzetí Panny Marie, ale v 15. století zakopány na neznámém místě), Klášteře Hradiště nad Jizerou (při husitském náporu v roce 1420 vhozeny do studny), na Kozím hřbetu u Sedlčan, hradě Veliš, ve Žluticích (r. 1422 zde prý byly ukryty před husity), na hradě Střela (ve studni) a ve Vodňanech, kde prý byly ulity z místní stříbrné rudy, vystaveny v kostele a posléze ukryty a zapomenuty v nedaleké štole. Jak je vidět z předchozích řádků, musí být v Čechách a na Moravě zakopáno pěkných pár kilogramů ryzího stříbra a zlata v podobě soch apoštolů. Ale pozor! Jejich objevení není vůbec jednoduchou záležitostí! Poklady hlídají démoni převtělení do velkých černých kocourů, psů s ohnivýma očima a jiné tajuplné bytosti, je třeba znát magické formulky i vhodnou dobu průzkumu (obvykle velikonoční Květná neděle nebo Velký pátek) a vyzvednutí pokladu je nutné stihnout dříve než kněz v kostele dočte pašije, jinak se podzemní skrýše uzavřou a uvězní nebohého badatele přinejmenším na jeden celý další rok. Ve světle těchto poznatků se tedy zdá, že objevení a úspěšné vyzvednutí pokladu stříbrných soch je dosti nesnadné a bez předchozích odborných znalostí vlastně nemožné. O tom všem alespoň pojednává Stejskalova kniha Labyrintem tajemna aneb Průvodce po magických místech Československa. Krypta pod kaplí sv. Anny. Pod kaplí svaté Anny se nachází velká kruhová krypta o průměru cca 11,3 m s centrálním sloupem, který nese cihlovou klenbu, s dvěma větráky patrnými ve vnějším plášti kaple na křtinském náměstí. V kryptě byli původně pohřbeni rodinní příslušníci křtinských premonstrátů (paměťový údaj). V roce 1945 byly do krypty navíc uloženy tělesné ostatky a zbytky kovových rakví hrabat z Bubna - Litic, které se původně nacházely v nadzemní hrobce v přilehlém ambitu. Za II. světové války totiž byla tato nadzemní hrobka zasažena leteckou pumou a rozmetána. Posbírané ostatky byly přenesené do krypty pod kaplí sv. Anny. Za rekonstrukce chrámu za pátera Tomáše Prnky bylo toto poměrně rozsáhlé podzemní pohřebiště vyklizeno. Kosti byly umístěny do malého novodobého zádušního oltáře, který se nachází přímo v podzemní kryptě. Nyní je vchod do krypty uzavřen náhrobním kamenem, takže není do krypty možný běžný vstup. O kryptě pod kaplí sv. Anny psal již roku 1882 ve svých "Bilder aus der Mährischen Schweiz." H. Wankel, otec moravské archeologie. Kryptu pod kaplí svaté Anny nepochybně sám navštívil, čímž se stal historicky prvním literárně doloženým badatelem křtinského podzemí. Kryptu pod chrámem Panny Marie však bohužel neuvádí. Ve všech dobách byla krypta pod kaplí sv. Anny známá, nikdy neupadala v zapomnění a příležitostně byla otevírána a navštěvována zvědavými návštěvníky, jak dosvědčovaly dlouhá řada podpisů tuškou z 19. a počátku 20. století na centrálním sloupě v kryptě. Existenci těchto podpisů uváděl ve svém díle jeskyňář Norbert Havlíček v zápisu z roku 1943, který tušil v prostoru piod schodištěm do krypty jednu z možných cest do jím navirgulované hypotetické chrámové krypty. R. 1943 zmiňoval i jméno výzkumce, který se podle jeho informací pokoušel o průnik do neznámého podzemí. Od výzkumu ho však odradila pevná základová zeď kaple a fakt, že k této události došlo za II. světové války. Speleologové z roku 1991 speleologický průzkum krypty pod kaplí sv. Anny neprováděli, navštívili ji jenom exkurzně a za účelem jejího zmapování. Na objevy nebyla perspektivní. Hlavní chrámová krypta. Tak jsem pojmenovali kryptu zemřelých křtinských premonstrátských kněží pod chrámem Panny Marie, kteří zde byli pohřbívání v 2. pol. 18. století, v krajním případě až do roku 1784, kdy došlo ke zrušení zábrdovického kláštera. Historik Rudolf Hurt ve svém rukopisu věnovaném historii poutního místa ve Křtinách uvádí některá jména zde pohřbených bratří premonstrátů: r. 1758 Kajetán Záviš z Osenice, r. 1763 Tomáš Rychlík, r. 1767 Rafael Kreitz a r. 1772 Ruprecht Rafael. Jména zbývajících devíti nebožtíků se mi přes určitou snahu nepodařilo zjistit a zůstávají tedy anonymní. Celkem zde bylo pohřbeno 12 až 13 mrtvých. Třináct mrtvých nověji uvádí ze své ojedinělé exkurze i předseda Vlastivědného spolku z Adamova Jaroslav Zelík (1958). Krypta je v hlavní ose chrámu (SZ-JV) dlouhá 8,9 m a široká 5,8 až 6,8 m. V jejím čele se nachází původní pohřební vchod se schodištěm z chrámu. Horní dva schody jsme rozebrali abychom získali prostor pro vedení horizontálního vrtu vzhledem k možnému pokračování krypty z opačné strany za schodištěm. Vrt však vnikl jen do výsypky., krypta tedy směrem k hlavnímu oltáři nepokračuje. Schodiště do krypty je přikryto kamennou deskou, která však nahoře v centrální části chrámu není patrná, neboť je od roku 1905 předlážděna nákladem knížete Lichtensteina novější podlahovou krytinou. Krypta byla bohužel v minulosti veřejnosti přístupná malou 12,5 m dlouhou větrací chodbičkou, přístupnou po kolenou z pod oknem v jižní části chrámové zdi. To se negativně podepsalo na stavu zachování tělesných ostatků zde pohřbených premonstrátů. Lebky zmizely stejně jako kosti. Dne 1. prosince 1990, kdy se do těchto prostor prokopal zavaleným vchodem větrací chodbičkou autor této studie s kamarády z Novodvorské skupiny ZO 6-12 Speleologický klub Brno (jejíž nástupnickou organizaci se stala zde v podzemí křtinského chrámu dnešní ZO 6-26 Speleohistorický klub Brno) byly tělesné ostatky premonstrátů v žalostném stavu, neboť se zachovalo jen několik málo úlomků kostí, takže počet nebožtíků musel být odhadnut na základě matematického výpočtu využité úložné plochy v kryptě, dosud plné hoblin a tlejících dřev z rakví. Tento dřevěný troud byl v roce 1991 vynesen před kostel a Na spálenisku zpopelněn. Tak jsme v Hlavní kryptě získali čistě vymetené místo pro potřebu uskladnění lebek a kostí, redeponovaných z nově objevené krypty pod věží - ossaria. Dnes je větrací chodbička uzavřena masivní železnou brankou se čtyřmi zámky. Před rokem 2005, kdy byla v Hlavní kryptě uskladněna křtinská kostnice a pomalované lebky (do té doby zkoumaná RNDr. Horáčkovou a MUDr. Benešovou na Masarykově univerzitě Brně), byly v krytě vyzděny speciélní cihlové výklenky do nichž byla kostnice a pomalované lebky umístěna. V těchto výklencích je kostnice dnes ke shlédnutí srdnatým návštěvníkům podzemí křtinského kostela, kteří již ale nepřicházejí po kolenou větrací chodbičkou, ale jinou historickou 12,5 m dlouhou prostornou podzemní chodbou ze křtinského náměstí. V roce 1991 jsme též kopali do podlahy v Hlavní kryptě průzkumnou sondu cca 2 m hlubokou s ohledem na možnou existenci druhého neznámého patra krypty pod chrámem. S negativním výsledkem. V hloubce cca 2 m pod cihlovou podlahou krypty bylo naraženo na zvodnění. Do sondy prosákla hladina podzemní vody. Tím bylo zjištěno, že se pod chrámem nenachází druhé patro krypt. Druhý vertikální výkop jsme vedli v Přístupové chodbě poblíž náměstí, v místě dvou bočních přízemních kleneb. Bylo zjištěno, že se zde nenachází kolmo procházející podzemní chodba. Klenby vedou jen do nezpevněné výsypky pod dlažbou chrámu - neodstraňovat proto prosím současnou zazdívku! Jak došlo k objevu krypty pod věží. Bezprostřední impulz k objevu krypty kostnice s 
pomalovanými lebkami, dal Marek Šenkyřík, který v prosinci 1990 pod věží chrámu Panny Marie ve Křtinách navirguloval anomálii
hypotetické neznámé podzemní prostory.
Proto zde Marek Šenkyřík spolu se Zdenkem Foltýnem provedli historický vrt do dlažby chrámu, který ověřil existenci neznámé dutiny pod věží o světlosti
více
než 2 metry. Virgule přesnější než geofyzika. Následně jsme zjistili, že existuje staré mikrogravimetrické měření křtinského chrámu od Antonína Novotného z roku 1979. Podařilo se nám tyto výsledky obstarat a byli jsme překvapeni, že rovněž mikrogravimetrie v prostoru pod věží anomálii zaznamenala. Antonín Novotný anomálii interpretoval jako neznámou trojrozměrnou podzemní dutinu o velikosti 3 x 8 x 10 m a již tehdy ji odkázal k praktickému ověření. Jeho 
zpráva však zcela zapadla v literatuře s těžkou dostupností a my jsme v době virgulování o ní neměli nejmenší potuchy.
Z uvedeného je zřejmé, že ve Křtinách bodovala nezávisle jak virgule, tak geofyzika, na čemž se shodly obě strany udržující přátelství navzdory představám
o prestižním duelu mezi proutkařícími speleology a vědci!
Zatím však nebylo jasné, kudy do neznámé prostory proniknout...
Proto jsme společně s ostatními členy Speleohistorického klubu Brno začali razit umělou sondu z čela již známé Hlavní krypty, směrem k anomálii virgulového průzkumu a dutině ověřené vrtem...Objev legendárního křtinského ossaria s pomalovanými lebkami. viz. Realizace objevné sondy se potýkala s pevnou základovou zdí a byla úspěšná ve vzdálenosti 5,9 m od Hlavní krypty, kde vyústila do neznámé podzemní prostory. Pomocí majzlíku a paličky ji vyrazili v zimě 1991 Jiří Dofek, Radovan Drtil, Jan Filipenský, Zdenek Foltýn, Jiří Fuchs, Petr Humlíček, Jitka Korvasová, David Košťál, Roman Machatka, Pavel Michna, Jan Mutl, Katka Sobotková, Jiří Šenkyřík, autor tohoto zápisu Marek Šenkyřík a další. Zdí jsme pronikali pět dní a nocí bez přestávky. Pracovalo se na směny. Až tu po odvalení posledního kamene se dne 9.února 1991 před Jiřím Šenkyříkem otevřel otvor vedoucí do neznámé krypty - ossária. Stalo se tak přesně v 21 hodin 25 minut, pět minut před střídáním pracovních směn. Dovnitř krypty se však neproplazil. Toto privilegium bylo vyhraněno mě, coby vedoucímu výzkumu. Protáhl jsem se otvorem ve zdivu a ocitl se na hromadě lidských kostí. Můj pohled koutkem oka ihned zaujalo něco nezvyklého a neočekávaného. Tak jsem ji spatřil! První pomalovaná lebka! Trůnila na výsadním místě mezi ostatními lebkami na nejvyšším vrcholu hromady kostí, v rohu krypty, vědoma si toho, že ji nikdo neobjeví. Opravdu si šlo představit jak ji zde naši předkové okolo poloviny 18. století napůl žertem a napůl s tajemstvím, položili a vystavili, vědomi si toho, že do krypty, kterou právě zazdívali, již nikdo nikdy nevstoupí. Se zvídavými speleology, kteří se zrodí ve 20. století, však zjevně nepočítali. To všechno bylo možné tehdy v kryptě opravdu zřetelně cítit. A já si to během svého současného meditačního soustředění jasně uvědomuji. Lebka s vavříny tedy dvě a půl století zírala do tmy podzemní prostory, než jsme přišli my. Obešli jsem však rozsáhlé barokní zazdívky, mající za účel navždy znepřístupnit ponechanou drobnou volnou prostoru s kostmi a probourali jsme si raději zdí vlastní objevnou sondu. S tím autoři zazdívek jistě nepočítali. Nemohli předpokládat naše speleologické možnosti. Ten sejf v podzemí věže byl ve své době zcela neobjevitelný. Tak skrýš pod věží chrámu vydala svá tajemství a největší záhada Křtin byla nastolena. Za mnou se do kostnice naplazili i další kamarádi. V kryptě byl docela čerstvý vzduch, přestože dvě a půl století nebyla větraná. 
Hned naproti vyústění objevné sondy byla zjištěna prostorná zazděná hlavní přístupová chodba, vedoucí do dosud neznámých zazděných sklepení pod terasu schodiště. Rovněž boční stěny pohřební komory byly sekundárně zazděny. Z původně rozlehlé krypty zůstala jen malá dutinka
půdorysu 3,6 x 2,4 m téměř až ke stropu plná lebek a kostí.
Byli jsme objevem překvapeni. Nikde žádné viditelné pokračování zde však nebylo. Vše bylo důkladně zazděno. O objevu jsme informovali farní úřad. Na návrh pátera Prnky
jsme se dohodli na profesionální placené službě,
spočívající v přetransportování všech kostí z místa nálezu pod věží, do sousední Hlavní krypty. V Hlavní kryptě jsme kosti a lebky dál třídili a počítali.
Tímto způsobem bylo zjistěno, že do kostnice byly sekundárně uloženy ostatky z nejméně 974 lidí. V průběhu vyklízení kostnice byly objeveny další pomalované lebky.
Některé pomalované lebky byly na vrcholu hromady kostí. Jiné pomalované lebky byly zhruba uprostřed vrstvy kostí a zase jiné ležely při podlaze krypty.
Poté si osteologický materiál, zejména všech dvanáct pomalovaných lebek, protokolárně převzaly antropoložky
Ladislava Horáčková a Lenka Benešová z Brna, které si na kostech na oddělení lékařské antropologie Anatomického ústavu LF Masyrykovy univerzity udělaly svoji odbornou kariéru.
Vyklízení kostnice trvalo několik tydnů. Kosti jsme transportovali pomocí speciálně sestrojené lanovky.
Speleologicky jsme též prozkoumali boční zazděné části krypty pod věží. Tím bylo zjištěno, že do krypty, v níž v nepatrném výklenku byla uložena kostnice,
ústilo 3 až 5 zazděných přístupových chodeb.
Množství přístupových chodeb a značná naddimenzovanost centrální z nich do krypty pod věží je zarážející. Upozorňuje to snad na to, že tato část podzemí
věže a terasy schodiště
měla být původně zpřístupněna poutníkům. Snad zde Santini projektoval kostnici v pravém slova smyslu, podobně jako je například v Sedleci. Snad i ve Křtinách
měly být tělesné ostatky poutníkům vystaveny k prohlédnutí a uctívání.
Krypta pod věží byla před zazděním dlouhá 9,5 m! Krypta
je v bezvadném stavu, jakoby ji včera barokní zedníci opustili. Přesto uplynulo již vice než 250 let.
Z neznámého důvodu však již zcela hotové podzemí bylo rozsáhle zazděno a byla ponechána, z původně rozvětveného podzemí, jen malá dutina vyplněná kostmi.
Odhadem sekundární zazdívky byly provedeny na vzdálenost deset a více metrů!
K uložení kostí došlo pravděpodobně v letech 1728 - 1744. Tomuto datování naznačují některé historické okolnosti. V letech 1728 - 1738 se křtinský chrám stavěl se dvěma
věžemi v průčelí až do úrovně spodních oken. Krátce po vstupu opata Kryštofa Jiřího Matušky do funkce ve vedení kláštera (r. 1738) však došlo ke koncepční změně
původního projektu a místo dvou věží byla z úsporných důvodů postavena věž jediná. Tak tuto změnu výstavby vidíme na rytině J.C.Laidiga, nalezené v archivu fary ve Křtinách.
Nalezená krypta se nachází přímo v centru těchto dodatečných stavebních změn, což komplikuje interpretaci našeho stavebně-historického průzkumu v podzemí věže.
Zda je krypta genetickou součástí podzemí pro dvě věže, či věže jediné, není z nálezové situace jednoznačně zřejmé.
S největší pravděpodobností se však jedná již o podzemí jedné věže jak dokladují následně zjištěné zazděné sklepní prostory pod terasou schodiště.
Nicméně rozsáhlé zazdívání již hotových podzemních prostor
nemělo za účel statickou ochranu věže. Zazdění krypty mělo nějaký jiný důvod, zde jsme však již na poli spekulací o tajemném úkrytu dvanácti pomalovaných lebek! V roce 1744,
kdy byl chrám po stavební stránce zcela dokončen a kdy se již začalo pracovat na výzdobě jeho interiéru, byla kostnice v podzemí věže s největší pravděpodobností zřízena a zazděna.
Náš úkol vyklízením kostnice v roce 1991 pod věží skončil a podzemí bylo zakrátko speleologický opuštěné.
V kostnici byly učiněny jen ojedinělé archeologické nálezy: především střepy z 18. století a též z předchozích staletí. Dále bylo objeveno
několik věnečků trávy obalených textilií s vyšitými skleněnými korálky. Tyto věnečky trávy nalezené mezi kostmi naznačují, že součástí zřizování kostnice a vysypávání kostí byl asi slavnostní církevní obřad.
Pro úplnost sdělených informací dodejme, že žádný poklad po premonstrátech nebyl nalezen
Do Křtin se pomalované lebky slavnostně vrátily po 14 letech
dne 7.10.2005.
Při té příležitosti byla Hlavní krypta přestavěna a byly v ní vyzděny boční výklenky pro potřebu uložení kostí.
Vstup do prostor pod věží byl zazděn úzkou cihlovou přepážkou, a to hned ve vstupu do objevné sondy v Hlavní kryptě. Případní zájemci o vstup do
autentických prostor místa nálezu pomalovaných lebek pod věží, by to tedy měli s jejim odstraněním poměrně snadné.
Od té doby jsou pomalované lebky vystavené veřejnosti.
Bohužel poslední dobou se zdá, že osvětlení v kryptě má negativní vliv na černý pigment kresby pomalovaných lebek a kresba vavřínů pomalu vybledává a ztrácí se.
Proto jsem v roce 2020 vyzval farní úřad aby nechal pomalované lebky odborně restaurovat. Snad se najde umělec, který se historickou technologií tohoto
úkolu zhostí.
Já jediný z původního objevného týmu jsem zůstal křtinskému podzemí věrný dodnes.
Kdysi, když jsme začínali, tak křtinský chrám ještě voněl tajemstvím.
Těch dvanáct pomalovaných lebek je náš nejvýznamnější úspěch. Tento nález není dodnes náležitě odborně doceněn, přestože se jedná podle mého
názoru hned o druhý
nejvýznamnější archeologický objev v Moravském krasu - střed, hned po známém Wankelově bronzovém býčku z Předsíně jeskyně Býčí skála! Křtinské pomalované lebky jsou nadále velkou záhadou. Nikdo neví, proč je premonstráti ukryli v podzemí chrámu, v jakémsi nepřístupném
trezoru v základech věže. Dnes není možné tyto prostory navštívit
a odkazuji proto na článek o nálezové situaci zveřejněném ve sborníku Speleofórum ´94, vydávaného Českou speleologickou společností (ŠENKYŔÍK, HORÁČKOVÁ, BENEŠOVÁ 1994.)
Křtinský chrám mi přinesl mnoho radosti a vnitřního naplnění začínajícího vědce, archeologa - amatéra a speleologa. Křtinský děkan Tomáš Prnka mi za všechno vynaložené úsilí při objevování podzemí chrámu věnoval velký křesťanský
růženec z dřevěných korálků. Dnes chápu, co tím sledoval a chtěl říci. Bylo to na odpuštění, že jsme vyrušili hrob zábrdovického opata Kryštofa Jiřího Matušky,
tvůrce křtinské mariánské svatyně.
Budu rád, když příjmete tento článek jako exkurz do jinak těžko přístupného podzemí pod křtinským chrámem. Mnohé by bylo již zapomenuto nebýt těch
několika fotografií, obrázků, novinových článků a map, znovuobjevených s páterem Metodějem Jánem Lajčákem O. Praem dne 10.9.2020 v mém speleologickém
archivu z roku 1991, na křtinské faře.  Nástin interpretace pomalovaných lebek. Tento objev má své analogie, pomalované lebky v Rakousku, v okolí Salzburgu. Vypráví se ale nepodložená spekulace, že pomalované lebky jsou lebkami českých pánů, popravených za účast na stavovském povstání dne 21. června 1621 v Praze na Staroměstském náměstí. Tuto domněnku zanesla do paměti poutního místa ve Křtinách anthropoložka Ladislava Horáčková, která pátrala zda někde v historii českých zemí nechybí dvanáct lebek. Tehdy narazila na novinový článek v němž se psalo, že lebky popravených českých stavů se tajně ztratily. Odtud byl jen krůček vztáhnout tuto indicii na křtinské objevy. Od té doby se uměle založená pověst tvrdošijně drží a má své obhájce, záhadology. Já ji nevěřím. Kontinuita s rakouským epicentrem zvyku pomalovávat lebky zemřelých v případě křtinského objevu není doložena a není ani předpokládána. Myslím, že tuto spřízněnost s rakouskými pomalovanými lebkami můžeme rovněž křtinského objevu vyloučit. V případě Křtin jsme svědky naprosto originálního estetického vyjádření, který v rámci České republiky nemá analogii. Možná takto nezvykle byly označeny ostatky odpočívající v hrobkách původních středověkých kostelů ve Křtinách, v době, kdy byly tyto dva kostely rušeny pro potřebu výstavby rozlehlého barokního Santiniho komplexu novostaveb. Proč se však pomalované lebky ocitly s ostatním kosterním materiálem ze zrušeného křtinského 
hřbitova (býval okolo Českého kostela) taktéž zasaženého barokní výstavbou,
v podzemní kostnici v kryptě pod věží chrámu Panny Marie, není vůbec jasné a je to tajemné. Nelze ostatně vyloučit, že pomalované lebky ze křtinského
ossaria jsou ve skutečnosti ještě starší, neboť víme z dobových pramenů, že ve Křtinách byly uchovávány a uctívány tzv. ostatky svatých přinesené z Říma
a jiných svatých míst.
K tomu, že se jedná o křesťanské svaté (ve volnějším slova smyslu, tedy Bohu zasvěcené osobnosti) se kloním
ve své interpretaci já. Nasvědčuje tomu nakreslený vavřínový věnec, využívaný jako symbol k označování konsekrovaných (tedy vysvěcených) míst,
tzv. konsekračních křížů
tak velmi rozšířených na zdech katolických kostelů od doby románské, přes gotickou po barokní.
A v 17. až 18. století se jako konsekrační znamení místa přímého dotyku světícího biskupa během konsekrace - vysvěcení těchto staveb ustálily vavřínové věnce, tak dobře známé ze křtinského ossaria.
Domnívám se, že kresba na lebkách ze Křtin má pravděpodobně stejný duchovní význam. Domnívám se tedy, že pomalované lebky ze Křtin byly vysvěceny.
Klíč k pochopení celé kresby však ukrývá nepovšimnutý symbol v podobě kříže písmeně T na čele (tau?), který se dosud nikomu nepodařilo dešifrovat.
Zde poslední slovo řeknou patřiční odborníci na typologii symbolu kříže.
Přesto právě v podobě pochopení tohoto tau je ztajen klíč k pochopení celé této záhady pomalovaných lebek ze Křtin.
Domnívám se, že toto tau může být odkazem na biblický text v knize Ezechiel 9,4, kde se píše: „Projdi středem města, středem Jeruzaléma, a označ znamením na čele muže, kteří vzdychají a sténají nad všemi ohavnostmi, které se v něm páchají."“
Ezechiel měl vidění anděla, který mu přikázal označit písmenem „tau“, tedy posledním písmenem hebrejské abecedy, všechny spravedlivé – ostatní byli zabiti.
Tento verš se přímo vybízí. Možná právě proto se křtinští řeholníci rozhodli nalezené lebky z podzemí původních starých kostelů na památku označit.
Proč ostatky svých předků, nebo ostatky svatých, nakonec tak nedůstojně pohodili (ukryli?) v kostnici pod věží není vůbec zřejmé.
Na základě svého studia typologie tzv. konsekračních křížů jsem dospěl k poznání, že symbol konsekračního kříže se vyvíjel z prostých kruhových tvarů až se v 17. až 18. století
ustálil v typický vavřínový věnec, nebo rostlinu vavřínu podobnou.
Myslím , že do tohoto období můžeme pracovně datovat vznik pomalování na lebkách ze Křtin. Kresba tedy podle této indicie pochází z 17. až 18. století.
Jsou to svaté ostatky.
Proto mají konsekrační znamení: vavřínový věnec a kříž v podobě písmene tau. Myslím, že je to mystický nález, který nemá obdoby. Tyto ostatky by se měly chránit. Jsou památka na naše zázračné Křtiny v rozmezí 17. až 18. století, tedy z doby
nevětšího rozmachu poutí k naší Panně Marii Zázračné. Je to vzácná relikvie. Prosím křtinské kněze aby ji opatrovali. Je jen málo srovnatelných nálezů v
rámci celé katolické církve.
Toto je výsledek mé meditace nad ostatky ze křtinské kostnice.
Zvyk uctívat zemřelé svaté je v katolické církvi velmi rozšířený a docházelo k němu během poutí i ve Křtinách, jak nás o tom poučuje barokní literatura.
Tak se na okamžik ztište a přemýšlejte ve skrytosti nad
moudrostí latinských slov: "Tu fui ego eris",
co jsou oni budeme i my.
Kdo byli oni?
Nad tím můžeme v Tichu rozjímat. Možná dokonce, že se jedná o import například z Říma a jiných svatých míst. Je to zatím spekulace. Ale kdo ví? Vavřínové věnce jsou i antický symbol.
Vavříny v minulosti zdobily hlavy mnoha významných osobností. Je to zaznamenáno na četných portrétech. Ale všechno může být i jinak, vysvětlení nálezu pomalovaných lebek může být prosté, neboť náhodné vlivy nejde ani v nejbujnější fantazii předpokládat. Všechno co bylo napsáno je jen logická dedukce podpořená meditačně. Jedno je však jisté: že pomalované lebky jsou dnes po gotické soše Panny Marie Křtinské, druhým největším magnetem Křtin.   Havlíčkuv virgulový plán křtinských katakomb z r. 1943. V roce 1943 do Křtin dorazili jeskyňář Norbert Havlíček a rabdomantka sl. Ludmila Danielová. Rozlehlá stavba jim učarovala. Vyslovili předpoklad o rozsáhlém podzemí pod ní. Vzali do rukou virgule a pustili se do biolokačního měření. A výsledky to byly vskutku překvapivé: pod chrámem se nachází složitě členité podzemí - rozsáhlá krypta. Své anomálie zakreslili i do mapy, která se zachovala. Byla však válka, nebyl tedy příhodný čas k samotnému speleologickému vstupu do navirgulovaného podzemí. Norbert Havlíček a Ludmila Danielová proto ze Křtin odešli. Zapsali se do seznamu badatelů křtinského podzemí. Až do smrti upřímně věřili v pravdivost svých virgulových měření.  Objev hrobky opata Matušky. Hned po objevu ossaria s pomalovanými lebkami druhým 
nejvýznamnějším objevem v podzemí chrámu Panny Marie ve Křtinách se stala dne 16. dubna 1991
před bočním oltářem sv Jana a Pavla neznámá hrobka, v níž byl 3. listopadu 1777 pohřben zábrdovický opat Kryštof Jiří Matuška, tvůrce mariánské svatyně ve Křtinách.
Speleologickou hádanku o poloze této hrobky řešili četní speleologové již od roku 1943. Úspěšní v její lokalizaci byli až Marek Šenkyřík a Radovan Drtil,
členové Speleohistorického klubu Brno, ZO 6-26 České speleologické společnosti a nezávislé firmy SpeleoPraktik, kteří pochopili správně kryptogram na náhrobní
desce umístěné na zdi chrámu u oltáře sv. Jana a Pavla. Na této pamětní desce stojí v latinském jazyce napsáno: Kámen tento kryje chladné tělesné ostatky opata Christofora, v jehož útrobách zbožné city plápolaly a jehož neúnavnou pílí ve své ozdobě povstaly vznešené zdi chrámové!" Na základě doslovné interpretace naši předchůdci mylně předpokládali, že pamětní deska s nápisem byla původně 
umístěna na blíže neznámém místě v dlažbě chrámu
a teprve na počátku 20. století byla při rekonstrukci dlažby výjmuta a umístěna na dnešní místo na zďi chrámu. Bližší prohlídkou této pamětní desky ale Marek Šenkyřík správně pochopil, že deska nebyla nikdy umístěna v dlažbě
chrámu, ale že se od roku 1777 stále nachází na svém původním místě na chrámové zdi před oltářem sv. Jana a Pavla. Tato pamětní deska totiž nemá zahloubené písmo jak by tomu bylo v případě, kdyby byla umístěna na zemi,
ale je popsána jen prostou barvou. Z tohoto postřehu přirozeně vyplynulo, že nikdy neležela na chrámové podlaze. Odtud byl jen krůček k pochopení celého kryptogramu "čí to hrob po němž nohou šlapeš", že neznámá hrobka opata Matušky,
o jejiž existenci v chrámu Panny Marie se vědělo z dobové literatury, se nachází přesně a doslovně pod nohama poutníka, čtoucím historický zápis o pohřbu na pamětní desce.
Jistotu dal rekognoskační vrt vedený do podlahy dne 16. dubna 1991 pod zmíněnou pamětní deskou, kterým Marek Šenkyřík a Radovan Drtil neznámou hrobku opravdu potvrdili.
Vrt se v hloubce jen 48 cm propadl do 90 cm vysoké podzemní prostory.
Proto byla provedena celá síť rekognoskačních vrtů,
z nichž čtyři byly pozitivní, která velikost a orientaci prostory upřesnila. Po dohodě s farním úřadem a za přítomnosti P: Tomáše Prnky byla téhož dne v okolí objevného vrtu odstraněna dlažba,
pod níž se pod nepatrnou vrstvou zásypového materiálu objevila cihlová klenba neznámé hrobky.
Přes tuto klenbu byl proražen umělý objevný vstup. Tak byla objevena hrobka zábrdovického opata Kryštofa Jiřího Matušky (1703-1777), jehož tělesné ostatky byly v hrobce dosud zachované, hnědě patinované od provlhčených podzemních sedimentů. Hrobka má vnitřní rozměr pouze 235 x
101 cm a byla vysoká jen 90 cm.
V hrobce oné noci Radovan Drtil objevil opatský prsten ze zlata, který měl vsazenu čirou broušenou skleněnou imitaci.
Tomuto nálezu byl přítomen ještě Jiří Dressler ze Křtin.
Patří k dosud neznámé historii objevu této hrobky, že tento prsten se ztratil. Bohužel se musím přiznat ke hříchu obou objevitelů, tak jak jsem to učinil již v roce 1991 páteru Tomáši Prnkovi.
Tento prsten nalezený v hrobu opata Matušky jsme totiž zatajili a následně zcela ztratili, takže již není k dopátrání.
Dlouho jsem váhal, zda se mám o tomto svém a Radovanově hříchu rozepsat, ale jsem si vědom toho, že slovy evangelia o "naších hříších si budou jednou štěbetat vrabci na střeše"
Páter Tomáš Prnka mi odpustil a na usmířenou mého svědomí mi věnoval velký křesťanský růženec. Tak byl náš objev poněkud poskvrněn a dodnes toho lituji.
Byli jsme mladí a nerozvážní.
Jak jsem řekl, po křesťansku jsem se ze všeho v návalu vnitřního zoufalství nad provedeným činem vyznal křtinskému duchovnímu správci. Ten náš čin pochopil a odpustil. Tento můj hřích připomíná nápis na malém improvizovaném památníčku, umístěném dnes nad hrobem opata Matušky, kde píši:
"O odpuštění hříchu prosí Toho který Ví poustevník Marek".
Račte i vy, milí čtenáři, mě a Radovanovi, odpustit. Moudří pochopí a neodsoudí. Rozhodl jsem se, že budu mluvit pravdu, a proto jsem se ze všeho doznal.
Věřím, že mi Bůh odpouští. Po zkušenostech, které mám, bych podobný hřích nikdy neučinil.
Od této události uplynulo 16. dubna 2021 právě 30 roků.
Kéž jsou tato slova varováním před jakým nebezpečím se nacházejí archeologové či speleologové v případě zatajení nálezu... K našemu objevu jsme přizvali archeology a anthropology, kteří dne 10. května 1991 celou hrobku s ostatky jednoho zemřelého prozkoumali a kosti z hrobu vyzvedli na povrch. Při tomto průzkumu byl objeven velký pektorální (náprsní) kříž ze stříbra se sedmi skleněnými imitacemi. Hrobku prozkoumali tito archeologové: Josef Unger a Lubomír Šebela a anthropoložky Ladislava Horáčková a Marta Dočkalová. Tělesné ostatky opata Matušky byly na výročí jeho smrti dne 3. listopadu 1991 vloženy do měděné schránky a znovupochovány v původním hrobě před oltářem sv. Jana a Pavla. Farní úřad ve Křtinách při této příležitosti nechal v roce 1991 vytiskonout pamětní brožuru, kterou sepsal kolektiv zainteresovaných autorů. Nález jsem zhodnotil i já ve Speleu 7/1992. Všem pracem dozoroval křtinský děkan P. Tomáš Prnka, který byl velký příznivec speleologů jakož i příznivec podzemí pod chrámem ve Křtinách. tvůrce chrámu Panny Marie ve Křtinách po opatu Bartliciovi, jakož i tvůrce jiných církevních staveb zapsal tento památeční vzpomínkový zápis Marek Šenkyřík - dnes Gyaneshwarpuri Tajná skrýš v pilíři s kazatelnou. Málo se ví, že součásti Santiniho stavby byla i skrýš na kostelní poklad a jiné cennosti chrámu Panny Marie ve Křtinách. Jako první se o této tajné skrýši písemně zmiňoval hned po skončení II. světové války, bez toho, že by uvedl kde se ale nachází, křtinský kněz P. František Marek (archiv fary ve Křtinách). Ten v ní ukryl během průchodu fronty liturgické náčiní a bohoslužebná roucha (paměťový údaj). Pak zmínky o tajné skrýši mizí až do roku 1991, kdy ji zmapoval v dutině pilíře s kazatelnou, speleolog Marek Šenkyřík, pod jehož vedením byla tajná skrýš podrobena speleologickému průzkumu. Vstup do tajné skrýše se nachází na oratoři za hlavním oltářem. Zde po odsunutí dřevěného oltáře je nízký vstup do vlastní dutiny uvnitř pilíře v úrovni prvního patra chrámu. Naši pozornost upoutá krkolomné schodiště, vyzděné z cihel, které původně jistě bylo přikryto kamennou deskou. Všude v dutině pilíře leží na podlaze nepořádek po zednících, a tak po zahrnutí vstupní desky cihlovou sutí bylo tajné schodiště naprosto dokonale maskováno. Schodiště, které se nachází uvnitř pilíře hned za oltářem svatého Jana a Pavla klesá po vysokých schodech až do přízemí na úroveň dlažby chrámové podlahy. Zde je malá dutina - vlastní tajná skrýš na kostelní poklad. Dno skrýše bylo původně cihlové, ale speleologové ZO ČSS 6-26 Speleohistorický klub Brno hnáni představou, že schodiště možná pokračuje až do podzemí do neznámé krypty, tuto cihlovou podlahu rozebrali a pod ní speleologicky sondovali. Pod nepatrnou výsypkou náš pokus však zastavilo pevné zdivo kamenných základů pilíře. Náš pokus o objevení neznámého podzemí tedy v roce 1991 ztroskotal a byl neúspěšný. Pak uplynulo třicet let, kdy o tajnou skrýš nikdo další nejevil zájem. Až v roce 2021 jsem projevil zájem já o její řádné nafotografování pro moji zamýšlenou publikaci Acta Speleohistorica o podzemí křtinského chrámu. Narazil jsem však na velkou opatrnost ze strany farního úřadu, podle něhož je totiž tajná skrýš tajemství. Nebylo mi povoleno ji nafotografovat. Nevzdal jsem se však a hledal jsem ve svém speleologickém archivu, kde se mi na CD podařilo k mé nemalé radosti objevit několik mých fotografií tajné skrýše z roku 2010, tedy z doby mého působení za pátera Jana Peňáze, který byl, podobně jako jeho předchůdce P. Tomáš Prnka, k mému speleologickému průzkumu shovívavý. Omlouvám se zde současným křtinským kněžím - bratřím premonstrátům, že jsem se rozhodl svůj výzkum tajné skrýše zveřejnit a tím i odtajnit. Je to v zájmu vědy a lepšího poznání Santiniho tvůrčího génia. Při sepisování této zprávy tedy vycházím ze svých vzpomínek z období před třiceti lety, resp. před 12 lety, neboť fotografickou exkurzi do tajné skrýše mám zapovězenou. Stále tedy nemáme lepší fotografie, než ty poněkud amatérské - již nevyhovující - záběry z roku 2010. Snad se farní úřad rozvzpomene na oprávněný zájem dávného výzkumce křtinského podzemí, abych mohl tajnou skrýš řádně zdokumentovat. To vše ve Jménu Panny Marie Křtinské, jejíž zázračnou mystickou sochu uctívané po předcích. Podzemí zámku, bývalá premonstrátská rezidence. Pod zámkem se nachází prostorná sklepení. Podařilo se mi získat mapu těchto sklepů pořízenou při současné rekonstrukci. Historická kanalizace pod nadvořím směrem k habrůveckému kopci, kterou naši předkové (Polák 1930) mylně považovali za tajné chodby premonstrátů, které vrchnost nenechala prozkoumat a zadila je, zmapovaná dodnes není. Kanalizace je na dvou místech za řícená v důsledku novodobých stavebních prací. O rozsahu chodeb za závaly není nic známo. Na jednom místě hrozí malý prapad nádvoří. Zemřelý správce křtinského zámku pan Straka, který byl výtečným znalcem křtinských legend a pověstí, například do podzemí zdejšího, zámku kladl poklad dvanácti stříbrných sochách apoštolů z ryzího stříbra v životní velikosti. Tento poklad se pokoušel ve sklepech pod zámkem i sám hledat. Pan Straka nás vpustil do sklepení pod zámkem, kde jsme se dokonce pokoušeli na jednom místě kopat s ohledem na skryté poklady. Hledali jsme druhé podzemní patro sklepů, ale bezúspěšně. Romantickým představám se meze nekladou. Více jsme těmto pověstem nevěnovali pozornost a místo toho jsme prokopali nadějný propad za budovou bývalého včelína poblíž zámku, kde jsme již tušili v romantickém nadšení zavalený vchod do podzemní chodby směrem "na Habrůvku." Objev zavaleného sklípku za bývalým včelínem u křtinského zámku. Pro úplnost dodejme, že kromě úžasných objevů ossaria pod věží 
chrámu Panny Marie s pomalovanými lebkami a hrobky opata Matušky, byl v roce 1991 učiněn nevýznamný objev starého zavaleného sklípku za budovou bývalého včelína, v prostoru bývalého křtinského zámku. V roce 1991 nás upozornil na propad ve svahu za zámkem správce křtinského zámku pan Straka. Na základě jeho oznámení jsme prokopali povrchovou depresi propadu po zřícení neznámé podzemní prostory. Propad za včelínem nebyla podzemní chodba směrem na Habrůvku, jak jsme se již romanticky v návalu entuziasmu domnívali, ale malý, pravděpodobně barokní sklípek ve skále s cihlovou klenbou v místě vchodu, jejíž zbytek byl dosud zachován. Sklípek jsem datoval rámcově do 17. století, tedy do doby stavebního rozvoje křtinského areálu v oblasti bývalé fary, dnešního zámku. Žádné datovací střepy však nebyly ve sklípku zjištěny.
Objev sklípku, podobně jako všechny ostatní objevy z roku 1991, učinil Speleohistorický klub Brno, pod mým vedením. Podzemní chodba pod severním ambitem. Podzemní chodbu pod severním ambitem pro speleologii objevil 
Marek P. Šenkyřík dne 7. října 2005 při speleo-archeologickém monitoringu stavebního výkopu
při úpatí ambitu v blízkosti kaple sv. Anny směrem k faře. Původními objeviteli této chodby byli však anonymní výkopci inženýrských sítí, které jistě
upoutal odhalený otvor v základu ambitu vedoucí do neznámého podzemí. Není mi známo, zda se otvorem protáhli pod zem. Dále si chodby všiml speleolog Kamil
Pokorný při své návštěvě křtinského chrámu. Naplazil se do podzemí a pořídil fotografii, kterou vystavil na svém webu. Každopádně chodba končila již ve
vzdálenosti 7 m od vchodu závalem pod šachtou zasypanou z povrchu rájského dvora. Tento zával jsme dne 8. října 2005 spolu s Radovanem Drtilem,
zasloužilým speleologem ze křtinského podzemí, odtěžili a za závalem jsem pronikl do nádherného 10 m dlouhého úseku zachované chodby. Ocelové pásmo udalo
celkovou vzdálenost průniku od vchodu 17 m, kde byla sifonovitá ucpávka uzavírající další neznámé pokračování chodby směrem k jižnímu ambitu a křtinskému
náměstí.
Výška chodby je 1 m a šířka 0,6 m. Boční stěny i strop chodby jsou z cihel. Podlaha je hlinitá. Podzemí je ve velmi špatném technickém stavu.
Boční stěny chodby se (vlivem výbuchu?) na četných místech bortí. Zde se nabízí otázka, zda nebylo podzemí otřesené výbuchem letecké pumy v roce 1945, kdy byla rozmetána nadzemní hrobka hrabat z Bubna – Litic v podloubí severního ambitu. V zimě 2008-2009 jsem prokopal za nocí
„když už šel pan farář Peňaz na faře spát“ sedimenty uložené na dně chodby a plnil jsem je do igelitových pytlů. Tyto igelitové pytle byly zanechány v podzemí. Podzemní systémek pod jižním ambitem. Objevitelem Podzemního systémku pod jižním ambitem se stal dne 
2. prosince 2006 Marek P. Šenkyřík. V roce 2005, v souvislosti s objevem reliktu barokní chodby pod S ambitem a rajskou zahradou, jsem přepověděl existenci v té chvíli ještě netušené historické kanalizační sítě z 1.pol. 18. století až v nejhlubších úrovních Santiniho stavby. Toto mé proroctví se naplnilo o rok později. Dne 1. prosince 2006 jsem dostal vnuknutí, abych zašel do Křtin. Na křtinském náměstí jsme spatřil skupinu kopáčů, kteří právě hloubili stavební výkop podél jižního úpatí jižního ambitu, v prostoru u kaple sv. Anny. Proto jsem provedl svůj obvyklý stavebně-historický speleo - archeologický monitoring výkopu. Přitom jsem si v základu ambitu odhaleného výkopem všiml vystupovat cihlovou klenbu neznámé podzemní chodby. Romští výkopci si nebyli vědomi hodnoty nálezu a právě se chystali obnaženou klenbu přikrýt plastovou fólií a zahrnou ji hlínou. Přišel jsem právě včas, abych zahrnutí klenby zabránil, čímž by tento zajímavý objev zůstal bez povšimnutí. O objevu jsem proto ihned informoval farní úřad a následující den jsem zde přikročil k praktickému speleologickému průzkumu. V sobotu 2.
prosince 2006 jsem po provedení fotografické dokumentace prorazil napříč cihlovou klenbou otvor. Na první pohled bylo evidentní, že byl objeven původní
historický kanál s cihlovou klenbou pocházející z 1.pol.18. století, který sloužil k podzemnímu odvlhčení a odvodnění rájského dvora. Tento kanál se však nachází až v nejhlubších úrovních Santiniho stavby, což z něj činí speleologicky zajímavý objev. Nejedná se totiž o kanál podpovrchový, nýbrž o neznámou hlubinnou kanalizaci, procházející v hloubce cca 5 m pod úrovní rajské zahrady. Bylo zjištěno, že historická kanalizační chodba, která přichází ze směru od rajské zahrady není plně za sedimentována, takže podél stropní cihlové klenby je volný otvor jimž je možné se vleže proplazit do podzemí. Cihlová chodbička mizela do tmy. Požádal jsem proto pana děkana Tomáše Prnky aby mi při objevu asistoval jako hlídka na povrchu a sám jsem se naplazil do polo ucpané plazivkovité chodby. Současně jsem s sebou rozvíjel ocelové pásmo, kterým jsem měřil vzdálenost dosaženého průniku do podzemí. Do kanálu jsem se naplazil do vzdálenosti 7,6 m od objevného vchodu, kde jsem ke svému překvapení narazil na podzemní křižovatku kanalizační sítě. Vlevo i vpravo kanál kříží boční chodby, které jsou sice jen 30 cm široké, zato však asi 3 vysoké. Tyto boční chodby sledují rádius
zaoblení ambitu, a jejich pokračování mizelo někam za ohyb stavby. Těmito směry jsem však v průzkumu úžinatých chodeb nepokračoval, protože zde byla
potřeba blízkost dalšího zkušeného speleologa. Proto jsem svoji pozornost obrátil k hlavnímu pokračování kanálu směrem pod rajskou zahradu. Zde jsem
však ve vzdálenosti již 9 m od vchodu narazil na zával. Zaval však byl pouze lokální a štěrbinou podel levé stěny jsem svítil do dalšího neznámého
pokračovaní chodby. Protože bylo jasné, že byl učiněn významný objev, k jehož průzkumu je potřeba dalšího speleologa, kontaktoval jsem Mgr. Petra Kosa
(ZO 6-12 Speleologický klub Brno, jinak též archeologa Ústavu archeologické a památkové péče Brno) a nabídl jsme mu spolupráci při rekognoskaci
objeveného podzemí. Spolu jsme pak ještě týž den ve večerních hodinách provedli druhý vstup do objevených prostor. Bez problému jsme se proplazili ke křižovatce na 7,6 metru. Poté jsem nejdříve prolezl do velmi úzké ale značně vysoké chodby vlevo.
Současně jsem s sebou rozvíjel ocelové pásmo. Od křižovatky jsem pronikl do vzdálenosti 7 m, tedy celkem 15 m od vchodu. Zde chodba končí cihlovou zazdívkou.
Tato zazdívka se nachází v místě neprůlezného zůžení chodby. Poté jsem se vrátil zpět ke křižovatce a stejným způsobem jsem prozkoumal chodbu vpravo směrem
ke kapli sv. Anny. Průnik úzkou spárou byl též na hranici průleznosti a ve vzdálenosti 5 m chodba i zde končila. Kamená zeď je zde již nepochybně
základovým zdivem kaple sv. Anny. Nyní jsme se rozhodli provést odtěžení závalu přímým směrem, který uzavíral hlavní pokračování kanalizační chodby směrem pod rajskou
zahradu. Zával z labilních kamenů s obsahem pískovcové dlažby byl dlouhý jen 50 cm. Po jeho odtěžení jsme nahlédli do dalšího asi 4 m dlouhého úseku
volné chodby, která však opět končí dalším závalem z povrchu. Tento druhý zával se nachází v přímé vzdálenosti cca 13 m od křtinského náměstí. Mým
speleologickým průzkumem v zimě 2008-2009 bylo zjištěno, že tento druhý zával v chodbě pod jižním ambitem není pod šachtou k povrchu, jak tomu bylo
v předchozích
případech, ale že zde došlo k totálnímu kolapsu stropní cihlové klenby a proboření několika metrového sloupce navážky na rajském dvoře u kaple sv. Anny.
Naši předkové se pokoušeli podzemní chodbu zachránit a propad provizorně přepažili dřevěnými kládami, jejichž zbytky se v podzemí dosud nachází.
Při speleologickém průzkumu byla nalezena poměrně četná typicky barokní glazovaná keramika, která byla ponechána na místě v podzemí. Svislé šachty byly
ucpány pravděpodobně v 19. století, když po zrušení patronátního zábrdovického kláštera přešla péče o křtinský chrám na světskou vrchnost. Tím zaniklo
povědomí o významu podzemních šachet na rajském dvoře, ty byly následně zasypány stavebním odpadem, čímž byla podzemní odvodňovací stoka na několika
místech uměle blokována umělými závaly, což má nepochybně vliv na provlhčování základů kaple sv. Anny podzemní a dešťovou vodou. Obě podzemní chodby
(Chodba pod severním ambitem a Podzemní systémek pod jižním ambitem) tvoří geneticky jedinou chodbu rozdělenou zmíněným totálním propadem cihlové
klenby s kompaktním podzemním závalem na dvě dnes samostatné části. Chodba pod jižním ambitem je tedy logickým odtokovým okračováním Chodby pod severním
ambitem. K propojení obou chodeb zbývá objevit úsek asi 8 m, který bude pravděpodobně zasedimentován a alespoň z části i zařícen. Chodba tvoří tedy odvodňovací a odvlhčovací systém rajského dvora uvnitř ambitů. Délka celé podzemní chodby i s odbočkami je cca 50 m. Dalších asi
25 m délky chodby již zaniklo pod povrchem křtinského náměstí v důsledku stavební činnosti ve 20. století. Podzemní systém totiž původně
pravděpodobně odvodňoval až do Křtinského potoka. Dnes je interiér obou chodeb zaskládán téměř ke stropu igelitovými pytly se sedimentem nakopaným při mém
osamělém speleologickém průzkumu za nocí v zimě roku 2008 / 2009. Byl jsem zde s největší pravděpodobností první návštěvník po více než dvou a půl století od
výstavby tohoto ztraceného podzemí, o němž samozřejmě neexistují žádné písemné zmínky v historické literatuře. Průchod obou podzemních chodeb dále dokazuje
ošidnost a nesmyslnost virgulového plánu anomálií "podzemí křtinského chrámu", který se do dnešních dnů zachoval od brněnského jeskyňáře Norberta Havlíčka
a rabdomantky sl. Ludmily Danielové z roku 1943. O podzemních chodbách, objevených mnou až na počátku 21. století, neměli tito staří proutkaři ani ponětí.
Naproti tomu v tomto prostoru navirgulovali nikdy neexistující tajuplné bludiště křtinských katakomb, dokonce i s vykreslením rakví. Zde názorně vidíme,
jak nás virgulující speleology, může neznámé podvědomí podvádět! Toto podzemí dodnes čeká na své řádné zmapování, a proto si musíme zatím vystačit s mým
paměťovým nákresem. A přece málem došlo k objevu podzemí pod jižním ambitem již v 70. letech 20. století, když zedníci náhodou prorazili strop úzké
spárovité chodby lemující zaoblení ambitu směrem k chrámu Panny Marie a položili zde odtokovou rouru. Na základě ústního sdělení speleologa MUDr. Jiřího Urbana, ZO 6-12 Speleologický
klub Brno, tehdy dělníci nahlíželi dolů, ale do podzemí nikdo nesestoupil. Otvor po sobě opět zazdili a zahrnuli hlínou, takže se na podzemí málem zapomnělo. V mé paměti však zmínka o něm zůstala zachována do pozdějších dnů. MUDr. Jiří Urban byl tedy na stopě objevu tohoto podzemí pod ambity a rájským dvorem, ale sám se toho neujal. Kanálek pod mariánskou sochou. Součástí odvodňovacího systému rajského dvora byl pravděpodobně i drobný kanálek na ose kaple sv. Anny a chrám Panny Marie o délce cca 14 m. Tento kanálek prochází pod kopií sochy Panny Marie Křtinské, která stojí přímo na jeho chatrné klenbě (!). Tento kanálek byl v minulosti znám. Jeho zazděné napojení do výše uvedené chodby v blízkosti kaple sv. Anny je evidentní. Nebylo však zatím dokázáno praktickou speleologii. V současnosti nikam neodvodňuje. Otázka odvodnění rájského dvora uvnitř ambitů v blízkosti chrámu Panny Marie. Lze očekávat existenci analogické zrcadlově umístěné 
podzemní chodby historické kanalizace odvodňující rajský dvůr uvnitř ambitů v blízkosti chrámu Panny Marie. O této hypotetické chodbě v současnosti není nic známo. V minulosti bylo pravděpodobně objeveno její vyústění na křtinském náměstí, "tam kde kdysi stávaly prodejní stánky" (Zelík 1958). Nechce se mi věřit, že by dávní stavitelé vyvýšeného rajského dvora, na nějž stéká voda a sníh z chrámových střech, ho nijak neodvodnili. Tak přece něco pravděpodobně zůstalo k objevení budoucím badatelům ve křtinském podzemí. Virgulový plán versus náš geofyzikální průzkum a vrtné práce. Slečna Ludmila Danielová a jeskyňář Norbert Havlíček tedy navirgulovala 
v roce 1943 rozsáhlý podzemní labyrit pod celou Santiniho stavbou. Havlíček anomálie dokonce zmapoval a
odkázal k praktickému ověření budoucím generacím badatelů. Svou písemnou zprávu vložil do zemského archivu a na četná další místa, kde byla i nalezena.
Byl si svými výměry anomálií upřímně jist.
Potvrzení správnosti těchto virgulových záměrů totiž viděli i ve svědectví místního občana Antonína Cvilinka, které se vstahovalo k jeho údajné návštěvě
krypty pod kostelem roku 1893,
tedy před zadlážděním vstupní kamenné desky. Toto Cvilinkovo svědectví se nepodařilo nikdy objasnit.
Cvilink uvádí ve svém svědectví bludištní charakter krypty pod chrámem. Tyto Cvilinkovi legendární katakomby se nepodařilo nikomu objevit a dnes se
shodujeme v názoru, že byly jeho osobním výmyslem. Speleologové totiž v roce 1991 udělali v celé stavbě chrámu Panny Marie a přilehlého ambitu síť vrtů
až 4,5 až 5 m hlubokých, které na žádné další neznámé podzemí nenarazily.
V centrální prostoře chrámu Panny Marie, před hlavním oltářem, na ose mezi oltáři sv. Barbory a Čtrnácti svatých pomocníků byl vrtně zjištěn antropogenní
zásah do geologického podloži ve tvaru příkopu, hluboký 4,5 - 5 m, vyplněný velmi kyprou zavážkou s úlomky cihel. Je domněnka, že zde původně měla být další krypta, která nakonec z úsporných důvodů nebyla vystavena.
Poslední slovo řeklo v roce 1991 geofyzikální měření, které se k výskytu neznámých prostor vyjádřilo rovněž negativně. Vladimír Hašek, Stanislav Mayer a R.
Záhora zaznamenali v chrámu Panny Marie
jen drobné anomálie a
existenci dalších neznámých krypt zcela vyloučili.
V úvahu přichází nanejvýš malé chodbičky. Kromě již známé hrobky opata Matušky, Hlavní krypty a ossaria pod věží se v podzemí kostela s vysokou pravděpodobností nenacházejí žádné další podzemní prostory.
Všichni se shodujeme v názoru, že virgulové anomálie N .Havlíčka a L. Dalielové a pověsti o rozsáhlém podzemí pod křtinským chrámem od A. Cvilinka byly bohužel
tedy jen pouhou jejich autosugescí.
Ale i tato epizoda neodmyslitelně již patří k historii objevných prací na této lokalitě.Ještě ke středověkým situacím. Středověké nálezové situace nejsou ve Křtinách dodnes spolehlivě doloženy. Pouze J. Opletal r. 1962 dokládá nález svorníku, který byl dle názoru Památkového ústavu gotický z 15. století. Na vině absence středověkých nálezových situací nepochybně je výstavba Santiniho barokních novostaveb v místě staré výstavby. Český kostel Zázračného obrazu. Prastarý Český kostel Zázračného obrazu se podle všeho nacházel 
v místě dnešního barokního chrámu Panny Marie. Domnívám se, že je dokonce možné z důvodu pokračování kontinuity poutního místa, že dnešní hlavní oltář se sochou Panny Marie Křtinské se nachází přibližně v místě hlavního oltáře Českého kostela, kde byla původně vystavena k uctívání křtinská Bohorodička, jak dokladují obrázky zveřejněné ve "Vallis Baptismi..." Martina Alexandra Vigsia z r. 1663 a v anonymní knize "Audolí křtinské" z roku 1665. Vrtně byla v roce 1991 pod celou chrámovou prostorou Panny Marie zjištěna deprese, pravděpodobně ve tvaru příkopu, vyplněná velmi kyprou výsypkou s úlomky cihel. Základy Českého kostela byly tedy v centru chrámu s největší pravděpodobností odstraněny a nepodaří se je objevit. Určitá naděje spočívá mimo areál chrámu, například v roce 1991 před SZ dveřmi do chrámu směrem do zámeckého sadu se mi podařilo lokalizovat staré základy blíže neznámé stavby a již tehdy jsem vyslovil domněnku, zda zde byly obnaženy zbývající základy Českého kostela. Odlišná geologická situace je však v prostoru za hlavním oltářem. Zde vrty pronikaly maximálně 1 m hluboko do původního geologického podloží. Za hlavním oltářem by tedy mohly být hypoteticky zastiženy zbytky původních středověkých situací. Německý chrám. Co se týká Německého chrámu, ten stával v blízkosti dnešní kaple sv. Anny, tedy pravděpodobně již mimo areál barokní výstavby Je otázkou zda budou jeho základy objeveny, neboť v barokní literatuře je málo povšimnutá zmínka, že původní kostely byly rozebrány až do základů. Něco snad však zbylo... Dneska je v těchto místech ozdobný parčík. Původní fara Na spálenisku. Původní fara se nacházela v místě zvaném dodnes Na spálenisku, na památku zhoubného požáru r. 1611 při němž fara vyhořela a kdy byl ohrožen ohněm i starý Český kostel, stojící od fary dle dobové zprávy pouhých patnáct kroků. Po tomto požáru byla postavena v r. 1660 postavena v místě dnešního zámku nová kněžská rezidence. Základy staré fary Na spálenisku by šlo archeologicky dnes pravděpodobně doložit, neboť se zde po požáru neodehrávala žádná antropogenní stavební činnost. Věž. Z věže čnící nad poutním místem z malého návrší (viz. Kiliánova rytina zaznamenávající Křtiny v 2. pol. 17. století) v místě dnešního náměstí se s největší pravděpodobností do dnešních dnů nic nezachovalo, neboť terén křtinského náměstí byl v průběhu staletí zahlubovaný až do dnešního stavu. V roce 2008-9 na náměstí však byly zastiženy při stavebních pracích základy původní přístupové cesty vedoucí vysoko ke dveřím v jižním ambitu, rozebrané v roce 1865 nákladem knížete Vincence z Bubna-Litic. Vyškovská kaple. Vyškovská kaple, nebo též kaple sv. Anny, která bývala na hřbitově poblíž Českého kostela, pravděpodobně ve svých nepatrných zbytcích dosud existuje pod kvetoucím sadem křtinského zámku, přibližně v místě nerealizovaného ambitu s kapli sv. Josefa. Rovněž hřbitov, do něhož se u chrámu Panny Marie pohřbívalo až do roku 1805, musí pod sadem dosud existovat. Zde ruka archeologa dosud nezabořila krompáč. Existují zde tedy dnes neznámé hroby, nezasažené z části již barokní výstavbou v 1. pol. 18. století, pocházející snad až z 13. století. Otázka velkomoravské stavby. Páter Tomáš Prnka byl velký snílek a romatik a předpokládal a snil o objevu velkomoravské rotundy někde pod chrámem Panny Marie. Tato rotunda ve Vallis baptismi, kde údajně byli křtěni pohané po příchodu křesťanství na Moravu, je holá spekulace. Domnívám se, že se jí nepodaří nikdy objevit. Též v kamenném (betonovém?) základu vykopaném na křtinském náměstí páter Prnka v návalu nadšení již viděl obětní kámen. Za zmínku v literatuře tyto indicie stojí. Vzácné velkomoravské nálezy zde, vzhledem k malé prozkoumanosti Křtin, nelze stále zcela vyloučit. Byla by to senzace! Refugium ve Křtinském údolí nebo Hrádek u Babic? Snad neodbočím z rámce zaměření této studie, když zmíním poněkud kuriózní a záhadnou stavbu nad Žlíbkem Vaječníkem ve Křtinském údolí. Přizvaní archeologové se pracovně domnívají, že se jedná o zbytky blíže neznámého a v literatuře nedoloženého středověkého hrádku, který nazvali Hrádek u Babic. Archeologicky datovatelné materiály (keramika) zde nebyly získány žádné. Podle mého názoru se může ve skutečnosti jednat o stavbu ještě starší než je zmíněný hrádek, a to stavbu sakrální, neboť je s podivem, že o ní premonstráti ve svých spisech, nikde nepsali a tedy ani pravděpodobně o ní nic bližšího nevěděli. Zde jsem již na poli spekulace o údolí, v němž byli prý křtěni pohané (u krasových vývěrů?). Zmíněná stavba se nachází strategicky přímo nad Vývěrem Křtinského potoka a já se domnívám intuitivně, že se opravdu jedna o stavbu sakrální, nikoli středověký hrádek. Možná, že právě zde byl nad Výverem postaven první předchůdce kláštera ve Křtinách. Samozřejmě o tom nejsou žádné písemné důkazy. Ale tato hypotéza dobře zapadá do schemat romantické legendy o Vallis baptismi, Údolí křtu, v němž byli křtěni naší předkové ještě před vznikem vlastních Křtin. Odpověď na tuto otázku možná přinese náhodný archeologický nález na objektu nad Žlíbkem vaječníkem ve Křtinském údolí, jakkoli se zdá být archeologicky sterilní, tedy jako refugium neosídlený. Refugiem ve Křtinském údolí tedy nazývám objekt já, poustevník, na místo Hrádku u Babic. Závěr. Speleologický průzkum chrámu Panny Marie ve Křtinách 
úspěšně realizovala v letech 1990 - 1993 ZO ČSS 6-26 Speleohistorický klub Brno a firma SpeleoPraktik,
pod vedením někdejšího studenta archeologie Marka Šenkyříka. Byl to jeden z nejdůležitějších průzkumů realizovaný Českou speleologickou společností. Jsem objevitelem všech dvanácti pomalovaných lebek. Měl jsem to privilegium pracovat v kostnici
a proto jsem všechny pomalované lebky osobně vyzvednul z podzemí na povrch. Myslím, že jsme křtinský chrám svědomitě prozkoumali.
Speleologové jen doufají, že neubrali mariánské svatyni ve Křtinách nic na jejím tajemství, ale spíše je z podzemí vyzvedli na světlo Boží.
Zde máme na mysli především pomalované lebky, které stále jsou záhadou a dodnes nevysvětleným nálezem z křtinského podzemí.
Pokud Vás detailně zajímá celá pestrá problematika výzkumu křtinského historického podzemí, prostudujte si prosím publikovanou literaturu,
na níž dáváme zde odkazy.Dodejme na okraj, že ZO 6-26 Speleohistorický klub Brno stále existuje, http://www.shkb.cz/ omladila se a je již bez Marka Šenkyříka. Jsou to dědici kdysi významné ambiciózní organizace. Dnes živoří na plošině Skalka v jižní části Moravského krasu, kde má dvě zájmové lokality, jeskyně Ponorný hrádek a Soví komín, které oni ale nazývají Novodvorský ponor a Zub. 30. výročí křtinských objevů v denním tisku: Brněnský deník: Novinář Petr Podroužek napsal v Aha: 
Region Press: Blesk Malované lebky z Hallstattu v Rakousku. 
    jehož hrobku jsme objevili v roce 1991 před oltářem sv. Jana a Pavla. Objev hrobky zábrdovického opata Kryštofa Jiřího Matušky:
Geofyzikální průzkum (1991)
Krypta pod kaplí sv. Anny.
Nadzemní hrobka hrabat Bubna-Litic v ambitu.
Sklepení pod zámkem.
Ohlas výzkumu v denním tisku
    ZVĚTŠIT
Barokní kanalizace pod ambity a rájským dvorem:
Tajná skrýš v pilíři s kazatelnou.
Krypta křtinské kostnice na HermitPhoto:
Často a rád, vstupuje poustevník Marek do podzemí pod křtinským chrámem. To nemůže nikdo pochopit, proč to dělá poustevník Marek. Je to Láska. To nikdo nepochopí, proč chodí poustevník podzem. Radost. Ticho. Mír. A taky krása.  1. Hrobka opata Kryštofa Jiřího Matušky (1703 - 1777). 2. Hlavní krypta, nyní nově zřízená kostnice. 3. 4-4,5 m hluboký antropogenní zásah do geologického podloží stavby (přibližný předpokládaný rozsah). 4. Větrací chodbička do hlavní chrámové krypty. 5. Předlážděná vstupní kamenná deska do hlavní chrámové krypty. 6. Boční přístupová chodba do hlavní chrámové krypty. Současný vstup do kostnice ze křtinského náměstí. 7. Terasa schodiště se zazděnými podzemními sklepeními. 8. Krypta křtinské kostnice pod věží chrámu Panny Marie. 9. Umělá objevná sonda, kterou byla objevena krypta pod věží s kostnicí a pomalovanými lebkami. I. Neporušené geologické podloží v hloubce cca 1 m.(přibližný předpokládaný rozsah). II: Velmi kyprá kamenito - hlinitá navážka s četným obsahem úlomků cihel (mocnost vrstvy 4-4,5 m, přibližný předpokládaný rozsah). III. Nadzemní půdorysný rozsah zdiva chrámu (1728-1744). IV. Obvodové cihlové zdivo podzemních prostor. V. Kamenné základy zdiva chrámu mimo půdorysný rozsah nosného zdiva chrámu (přibližný předpokládaný rozsah). VI. Sekundární zazdívka podzemních prostor krypty pod věží z kamene, cihel a stavebních fragmentů. VII. Místo nálezu kostnice v kryptě pod věží (promíchaný lidský osteologický materiál). VIII. Předpokládaný rozsah. IX. Místo uložení zemřelých premonstrátů v hlavní chrámové kryptě. Mapa historického podzemí kostela ve Křtinách. Stav poznání 1991:   ZVĚTŠIT     o neznámém podzemí pod touto monumentální stavbou .   Při dolním okraji vidíme křtinský chrám s jednou věží, s otevřenými vchody do podzemí pod terasou schodiště a věže. Já, "křtinský Schliemann". Za svůj přínos o prouzkoumání a poznání Křtin, jsem se 
sám nazval "křtinským Schliemannem". Tak to alespoň cítím a byl bych rád, kdyby to platilo i v duchovní realitě, neboť naše Křtiny jsou především ojedinělé
svaté místo a duchovní a náboženské centrum života, které nepřirozeně vyhaslo v důsledku nedobrých josefínských reforem. Archeolog Heinrich Schliemann
(1822 - 1890) pevně věřil své vizi a snu o Homérově Tróje a skutečně ji dokázal objevit. Já jsem zase uvěřil Vigsiovi a jiným barokním autorům o naších
zázračných Křtinách.
O sobě bych rád sdělil, že vyznávám všechny světce, ať jsou z kteréhokoli náboženství. Klaním se před Pannou Marii Křtinskou, touto zázračnou sochou s Ježíškem,
která je symbolem kontinuity Krajiny (dnes Moravský kras) po předcích, v níž žiji. Je to památka na zbožné premonstráty,
kteří toto Údolí křtu (Vallis Baptismi) osídlili a duchovně kultivovali k jistě větší cti a slávě Boží a Bohorodičky. Taková je má víra.
Byl bych tedy rád, kdyby Křtiny byly znovu místo zázraků jako v 13. až 18. století! I já dnes již patřím k historii Křtin, se svými četnými výzkumy a objevy.
Mnohé ze svého Díla mi dávní premonstráti vyjevili. Prostudoval jsem četné starotisky i publikace novějších autorů. To proto jsem se nakonec stal jakýmsi
"křtinským Schliemannem".
Je to můj skromný příspěvek k historii poznání tohoto poutního místa.
Věřím pevně ve slova Ježíše, stejně jako ve svého duchovního Mistra Paramhanse Svámího Mahéšvaránandu, indického Mistra jógy, který mne vede po duchovní Cestě. Ať se na mne křtinští kněží nezlobí, že se podepisuji svým indickým jménem GYANESHWARPURI -
což znamená
"Ten který poznal" jako výzva k vnitřní realizaci a odkaz
na jednu ze starobylých jógových Cest, Cesty Poznání - džňána (gyana) jógy. Nechci tímto odhalením soukromí ale nikoho zaskočit.
Jednoduše jsem Gyaneshwarpuri
a Bohu se odevzdávám hinduistickým způsobem.
Jsem jogín a "být jogín" v Indii něco znamená.
Jenom vysvětluji svůj vnitřní postoj k Bohu. V mystice jsme všichni za Jedno. Klaníme se k Jednomu Bohu, ať křesťané, tak i hinduisté.
Vy Ho nazýváte Hospodin, zatímco v Indii ono Absolutno, Vesmírný Zákon, nazvěme to jakkoli, nazývají Brahma. Tak se všichni společně skloňme před tímto Jediným Bohem,
který je Bohem všech lidí, kteří ho hledají s upřímným a čistým srdcem. To mne naučil můj Mistr gurudév Svámiji, přítel mé duše.
To On mne ve Skutečnosti vede po této Cestě
a mé zamilované Křtiny jsou proto i Jeho dílem. Buďte tolerantní. Všichni jsme květiny v jedné Boží zahrádce. Bůh sesílá déšť požehnání na všechny,
na křesťany, jako na hinduisty, tak i buddhisty, nebo i například muslimy. Za vším je jedna Boží Síla, Láska.
Tolik jsem Vám musel říci. Věřím, že to, co jsem napsal, má pro Vás svůj význam, zvláště pro ty, kteří se zajímají o historii a archeologii.
Mé požehnání za vše dobré patří P. Tomáši Prnkovi a Mons. Jan Peňázovi, křtinským farářům, kteří mne v mých výzkumech všestranně podporovali.
Ale kdo jsem já, abych žehnal kněžím...
Ale to už je mé svaté právo, žehnat má každý.Svatý Františku z Assisi, stůj při mně zázračná Panno Maria Křtinská, oroduj za nás. poustevník svámí Gyaneshwarpuri Věřím, že naše Křtiny jsou věčné nadčasové dílo určené k povznesení duše a hlubšímu zamyšlení nad naší pozemskou existencí a smyslem lidského bytí. Prociťovat to může každý, kdo přichází se srdcem dokořán otevřeným. Články o podzemí: GYANESHWARPURI: 30. výročí objevu krypty kostnice pod věží chrámu Panny Marie ve Křtinách s unikátním objevem dvanácti pomalovaných lebek. eSpeleo 3/2021 více. GYANESHWARPURI: Chrám Panny Marie ve Křtinách - podzemní chodba pod ambity a rájským dvorem v blízkosti kaple sv. Anny. Zajímavý doklad odvodnění Santiniho stavby. e-Speleo 4/2022. více PRNKA, Tomáš. - DOČKALOVÁ, Marta. - HORÁČKOVÁ, Ladislava. - ŠEBELA, Lubomír. - ŠENKYŘÍK, Marek. - UNGER, Josef., 1991: Kryštof Jiří Matuška, 1702-1777. Vydal farní úřad ve Křtinách v nákladu 5 000 výtisků. Blansko 1991 více ŠENKYŘÍK, Marek: Historie chrámu Panny Marie ve Křtinách. Blansko 1992. více ŠENKYŘÍK, Marek: Podzemí ve Křtinách - stručný přehled objevů v roce 1991. Speleofórum 92, roč. 11, Brno. více ŠENKYŘÍK, Marek: Objev hrobky zábrdovického opata Kryštofa Jiřího Matušky v chrámu Panny Marie ve Křtinách. Speleo č. 7/1992, ČSS, Praha.více SOBOTKOVÁ Katka, ŠENKYŘÍK Marek: Tajuplné podzemí křtinské, Speleo č. 10/1993. Praha 1993. více SPELEOHISTORICKÝ KLUB BRNO (text: Marek Šenkyřík): Templáři a stříbrné sochy Speleo, č. 13/1993, ČSS, Praha 1993.více ŠENKYŘÍK, Marek - HORÁČKOVÁ, Ladislava. - BENEŠOVÁ, Lenka., 1994. Kostnice v podzemí chrámu Panny Marie ve Křtinách. Speleofórum 94, roč. 13, s. 47-56, ČSS, Brno 1994více. ŠENKYŘÍK, Marek: Zápis o objevu podzemní chodby pod severním ambitem chrámu Panny Marie ve Křtinách. Speleo č. 43/2005, s. 16-17. Brno. Více ŠENKYŘÍK, Marek: Předběžná zpráva o objevu podzemních prostor pod jižním ambitem chrámu Panny Marie ve Křtinách. (nepublikovaný článek) více      Dovětek. Autor těchto webových stránek je mnich hinduistického náboženství a jógy. Vysvěcen byl duchovním Mistrem Jeho Svatostí Višvaguruem mahámandaléšvarem paramhansem šrí svámím Mahéšvaránandou dne 23.7.2021 v Maháprabhudíp ášramu ve Střílkách na jižní Moravě, jako vůbec první hinduistický mnich vysvěcený v České republice a v Evropě. Působí v Moravském krasu jako poustevník.  |
Opat Kryštof Jiří Matuška (1703-1777)
tvůrce křtinské mariánské svatyně.
